Zajištění vozidla proti pohybu

 

 

 

V posledních týdnech řešila Městská policie situace, kdy se řádně nezajištěné vozidlo samovolně rozjelo. Naštěstí pro všechny to vždy odnesly maximálně „plechy“ a nedošlo k větším škodám nebo újmě na zdraví osob.

Názory, jak vozidlo správně zajistit, jsou různé. Zatímco někteří používají ruční brzdu, jiní zařadí "kvalt" a jdou. Používat se dá obojí, ale ve správných situacích.

Automatická převodovka

Začneme u toho jednoduššího řešení, jímž je automatická převodovka. Ta má (v drtivé většině případů) polohu „P,“ kdy je celá převodovka blokovaná takzvanou parkovací západkou. Na ní může vozidlo v klidu stát na rovině, ovšem v kopci se rozhodně doporučuje navíc zatáhnout ruční brzdu, a to ještě předtím, než vozidlo „odložíme“ celou hmotností na západku. Pokud tak neučiníme, zbytečně parkovací mechanismus převodovky namáháme a parkovací stupeň nám potom půjde špatně vyřadit.

Manuální převodovka.

Kdy zpátečku a kdy první rychlostní stupeň?

Z pohledu techniky je to v zásadě úplně jedno. U většiny aut má první rychlostní stupeň o maličko kratší převod než zpátečka, ale obě rychlosti by měly vozidlo kompresí motoru spolehlivě podržet na místě. Tedy alespoň za předpokladu, že nestojí předkem vozidla z černé sjezdovky, případně není motor vyběhaný a bez komprese. Přesto existuje jedna věc, podle které je dobré rozhodovat, zda řadit při stání jedničku, nebo zpátečku. Když postavíte vozidlo přední částí ke zdi a necháte místo za ním, zařaďte si zpátečku pro případ, že byste při startování omylem sundali nohu ze spojky a vozidlo sebou škublo. Můžete si sice říkat, že se vám to nikdy nestalo, ale podobné věci se stávají, a to velmi často. Prostě nastartujete, nevyřadíte, a v nějakém momentálním zatmění mysli pustíte spojku. Pro tyhle případy je tedy dobré mít zařazenou rychlost do toho směru, kam se vozidlo může případně neplánovaně rozjet.

Kdy zatahovat ruční brzdu

Zcela jednoduše řečeno – na rovině samozřejmě není ruční brzda potřeba nikdy, a zejména se nedoporučuje ve chvíli, kdy stojíte v podélném parkování mezi vozidly. Pokud bude vozidlo před vámi nebo za vámi odjíždět, je tu určitá pravděpodobnost, že vám lehce „drcne“ do nárazníku. A kdyby náhodou vlivem nešikovnosti a neopatrnosti jeho řidiče „drclo" o něco víc, je lepší, když bude moct vaše vozidlo o kousek popojet na zařazené rychlosti, než aby pevně stálo na místě se zataženou ruční brzdou. Toto malé „uhnutí“ vašeho auta může totiž znamenat rozdíl mezi prasklým a neprasklým nárazníkem. Naopak stojíte-li v prudším kopci, dávejte ruční brzdu raději vždy. Jak už bylo řečeno, zpátečka nebo první rychlostní stupeň udrží vozidlo i v hodně prudkém svahu, ale tentokrát jde o mechaniku. Stáním v kopci zbytečně namáháte převodovku, tlumící pružiny kmitů ve spojce, ale také rozvody. Zatažením ruční brzdy toto napětí z pohonného řetězce sejmete, ale i zatahování ruční brzdy při odstavení v kopci má svá pravidla. Mnoho lidí dělá tu chybu, že vozidlo postaví se zařazeným rychlostním stupněm a teprve potom zatáhne ruční brzdu. To už je samozřejmě k ničemu. Správný postup je následující – po zastavení zůstaňte stát na brzdách, zhasněte motor se zařazeným prvním rychlostním stupněm a dál mějte sešlápnutou spojku. Zatáhněte ruční brzdu a pusťte klasickou brzdu, čímž se vozidlo postaví „na ručku“. Teprve potom, když vozidlo pevně stojí na místě, pusťte spojku. I při stání v kopci na ruční brzdě ovšem nechávejte rychlost nadále zařazenou. Bude totiž sloužit jako „pojistka“, kdyby ruční brzdě náhodou povolil lanovod a uvolnila se. Pro úplný klid duše můžete ještě vytočit kola proti obrubníku (nebo zkrátka někam, kam neodjede), ale pravděpodobnost, že selže ruční brzda a vozidlo se rozjede se zařazenou rychlostí, je skutečně mizivá.