POSTIHOVAT TÝMY JIŽ ZA DESET ŽLUTÝCH KARET JE VELMI PŘÍSNÉ !         Rozpis  oblastních fotbalových  soutěží vydaný  ČMFS- Oblast  Západní Čechy  pro ročník 2001/2002 obsahuje ve srovnání s předcházejícími ročníky novinku , která je skryta“  v kapitole XVIII, (pokyny disciplinární komise) kde je  článku 12 uvedeno : „V případě obdržení každé desáté žluté karty v jednom družstvu, bude udělena klubu pořádková pokuta ve výši 500 Kč.“ . Přiznám se, že nejsem žádným příznivcem tohoto rozhodnutí , neboť mi  připadá uvedený postih  vůči účastníkům oblastních soutěží jako potrestání něčeho, co zákonitě musí v přibývajícími soutěžními koly přijít  a finančnímu postihu se nemůže vyhnout pravděpodobně  žádný z účastníků těchto soutěží.           Žluté karty  udělované hráčům  jako tresty  osobní k fotbalu patří,  stejně jako míč se kterým se na hřišti hraje! To si musí přiznat každý kdo se kolem fotbalu  točí nějaký ten pátek.  Podle znění jednotlivých částí  Pravidel kopané každý trochu zasvěcený rovněž ví, že bez jejich použití ani rozhodčí nemůže prakticky utkání řídit. Nemám nic proti   finančním  postihům za  udělené  ŽK jednotlivcům,  popřípadě  klubům, ale jsem zásadně proti stanovení spodní hranice udělených  žlutých karet , od které jsou kluby postihovány finanční pokutou.Jak jsem již uvedl,  Pravidla fotbalu  ukládají , že rozhodčí je povinen, může, nebo musí potrestat  přestupky hráčů nejen herním, ale také osobním trestem (ŽK,ČK) . V pravidle XII. – zakázané hra, nesportovní chování  jsou uvedeny případy kdy rozhodčí musí mimo herního trestu udělit hráči také trest osobní.Jedná se o více než třicet případů  ,kdy rozhodčí musí nebo má trestat ŽK a z toho nejméně polovina tvoří  přestupky, které běžně vyplývají z průběhu hry a další osobní tresty napomenutím jsou udělovány spíše výjimečně. Pokud požadujeme od rozhodčích, aby řídili zápasy v souladu s platnými pravidly, pak  si musíme přiznat, že jsou-li v zápase jednomu družstvu dospělých či dorostu uděleny dvě žluté karty, pak se jedná o velmi slušně hrané utkání . Když si uvědomíme, že u družstev dospělých činí v tomto ročníku běžný počet patnáct odehraných zápasů   za jedno soutěžní období(podzim,jaro), pak se  i při slušně hraném zápase (dvě ŽK za zápas) dostaneme k číslu 30  napomínaných hráčů za jedno období a za celý ročník pak se tento počet může pohybovat kolem šedesáti karet. Pokud  je cílem řídícího svazu  výchovně působit na kluby , pak spodní hranice deset  ŽK od kterých se kluby již postihují pokutou je dle mého názoru příliš tvrdým opatřením. Myslím si, že pokud by se provedl rozbor uplynulého soutěžního ročníku  co se týče počtu potrestaných hráčů ŽK, pak by nebylo možné stanovit spodní hranici postihu od počtu deseti ŽK, ale seriosní by bylo  toto číslo bylo posunuto na třicet!  Jen namátkou jsem učinil dotaz u některých týmů   startující krajských soutěží  jaké částky za žluté karty uhradily  za podzim   a skutečně se pohybovaly v relacích, které jsem předpovídal. Například  Hradešice uhradily 1500, Švihov 2000, Strážov 2500 Kč a tak bych mohl pokračovat.     Myslím si, že pokud bude  řídícím svazem zveřejněn počet získaných finančních prostředků od oddílů a klubů, pak se moje kalkulace  potvrdí, nebo se hodně skutečnosti přiblíží. Počítám-li průměr udělených karet  na  velmi slušně hraný zápas při počtu dvou napomínaných  hráčů,  pak  za 30 ŽK uhradí každé družstvo 1500 Kč  Když k tomu přidáme stejnou částku na jaře  a soutěžní poplatek, který například u družstva 1.B třídy činí 2000 Kč,  pak od týmu hrajícího  1.B třídu získá řídící svaz celkem slušnou sumu  5.000 korun a při násobku  počtem  16 družstev v jedné soutěži to činí již  80.000 korun. Tím  kdo zpravidla na hřišti (ale  i na lavičce či v kabině rozhodčího) obdrží osobní trest žlutou, nebo červenou kartu  není nikdo jiný než  hráč. Proto se přikláním ke spravedlivějšímu způsobu trestání konkrétních  jednotlivců za určitý počet  evidovaných ŽK .V celé řadě klubů, ale i fotbalových příznivců  by to přispělo k zviditelnění těchto  provinilců a znám kluby , kde hráči za obdrženou kartu skutečně do oddílové pokladny platí. Jsem  v tomto případě jednoznačně proti kolektivnímu způsobu viny, to tu již v minulosti bylo a že by jsme to znovu zaváděli do fotbalu, to se mi nezdá jako to pravé ořechové ! I když je fotbal kolektivní sport, měl by být  postižen  skutečně pouze hráč  , a to i třeba finančním trestem, ale ne  paušálně trestá družstvo.  V tomto případě se mi to zdá uvedené řešení trestání celého týmu, jako  zlehčování práce disciplinární komise tím, že  pouze vede evidenci  počtu hráčů a ne konkrétních jmen. Uznávám, že tato komise je v průběhu soutěží nejzaměstnanější komisí ze všech  v rámci svazu., ale jestliže na sebe vzala úlohu trestat za žluté katry, pak by  měla  dávat tresty jednotlivcům  a ne řešit potrestání dle mého názoru hodně přísným a nedomyšleným   způsobem pouze družstva. Pokud se kluby smíří s úhradou za hráče, pak je to jejich věc, ale tímto rozhodnutím je prakticky k tomuto způsobu hrazení   rozpis soutěží odsuzuje ! Na jaře nelze po zaplacení podzimích pokut vyloučit ani  případný nátlak klubů na rozhodčí, pokud  v zápase udělí ŽK aby tyto neuváděl do zápisu . Když to tak hlavní arbitr udělá, není při neúčasti  delegáta svazu možné uhlídat, aby  se tak nestalo ! Jsem přesvědčen o tom, že  po podzimní sprše  uhrazených pokut se kluby podle toho zachovají a počet ŽK e ve srovnání s podzimem klesne. Nebude to pravděpodobně tím, že hráči budou   disciplinovanější, ale věřte, že kluby se i v tomto naučí „chodit “. Proto se mi jeví rozhodnutí DK ČMFS OZČ v Plzni jako neadekvátní  k úrovni soutěží ve kterých družstva startují. Případné reakce účastníků soutěží  a  také čas ukáže,  zda se jedná o mylný  pohled  jednotlivce na tento problém . Je ale dost možné, že  přehodnotí pro další soutěžní ročník toto rozhodnutí  disciplinární komise nový řídící orgán krajských soutěží  FS Plzeňského kraje, který Rozpis soutěží  pro ročník 2002/2003 bude schvalovat..Přál bych si, aby se tak stalo a bylo by to vstřícné gesto vůši oddílům a klubům, že je snaha tento přísný postih zmírnit.                                                                                                                  Miroslav Sedlmaier